Projekt vzdělávání pracovníků cestovního ruchu v oblasti wellnes

Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem,
státním rozpočtem České republiky a rozpočtem Hlavního města Prahy

Projekt rozvoje dalšího vzdělávání pro
pedagogické pracovníky v oblasti
volnočasových aktivit

Rozvrh hodin

Termíny výuky:

24. - 28. 9. 2006 (soustředění mimo Prahu)

15. - 19. 11. 2006

10. - 14. 1. 2007

21. - 25. 3. 2007

16. - 20. 5. 2007

6. - 10. 6. 2007

5. - 9. 9. 2007 (soustředění mimo Prahu)

Poslední - sedmé - soustředění proběhlo v Račicích u Berouna. Zde jsou práce studentek a studentů:

PREZENTACE NOČNÍHO BIVAKU, AUTOR: OLI+RENČA H.

Přijely jsme později
se strachem a nadějí,
že nebudem bivakovat,
budeme se poflakovat.
"Ale děte", řekla Iva
A pak ještě řekla "HYBAJ!
Zabalte si saky paky,
celtu, spacák, jídlo taky.
Na ledvinky chcíplou lišku
a spěchejte zdolat výšku
nad koruny vzrostlých smrků,
našlapejte spoustu kroků."
Když jsme se tam doplazily,
bivak spolu rozbalily,
navlékly vše, co jsme nesly
a pak jenom ztěžka klesly.
Do půlnoci jenom chvilka
a nám už se rosí čílka.
Do rána je času moc!
Jak přečkáme tuhle noc?!
Ale stal se div a zázrak,
ráno proloupl se nám zrak.
Třebas bylo po ránu,
láká nás chuť salámu.
A nemajíce marjánu
zakously jsme Tatránu.
Potom vzaly saky paky,
odpadky jsme vzaly taky
a s úsměvem na líci
jako voli trpící,
skákajíc jak koníci,
k Palestře se řítící!

VÝPRAVA NA DŮL GABRIELA
Zúčastnění: Dan, Veronika, Maruška, Danča
Zpracovala Veronika, připomínky vyňaty ze zápisníčku Maruščina :o)

ZABALENO. PŘIPRAVENO. 14,20 ODCHOD (chodsky ODEJITO)

Vydali jsme se lesní cestou směr Račice.
Verunka se zdraví s každým pejskem, Maruš sbírá jablka, hrušky a jiné ovoce, Dan mizí s plným báglem za prvním obzorem a brzy nachází poslední kultivované keramické WC u kontejnerů. Danča (chodsky Danka) studuje stromy-poznává buk a trnku.
Velitel zavelel první pitnou přestávku v půli kopce. Maruška to jako správný turista ihned okomentuje (máme tolerantního šéfa, stále se usmívá).
Nasazujeme tempo, abychom dodrželi předpokládané časy. Maruška se courá. Tu vidí houbu, tu malinu. Chce mít klid na kochání, a tak jde minimálně 20 metrů za námi.

Maruška vstupuje do prezentace: Nasazujeme tempo, žádný komentář..tedy Maruš chce mít klid a jde 20 metrů za skupinou.
Opouštíme centrální Račickou magistrálu a nastupujeme na vyhlídkovou červenou. Docházíme k prvnímu záchytnému bodu-Dlouhý Hřeben.
Fotíme. Pijeme. Papáme. Sekaná se obzvláště povedla. Zřejmě slušném oddíl.
Pokračujeme v hojné společnosti hub k druhému bodu.
Po třiapůl kilometrech, pro Marušku po pěti, se za plotem objeví sociální ústav v Leontýnském zámku, bohužel se zavřenou bránou. Maruška se z pověrčivosti nechce fotit u cedule. Ukecáme jí. Následuje rozcvička. První výměna názorů. Hmity vs. tah. Resp. Maruš vs. Dan.
Právo veta rozhodlo. Můžeme pokračovat.
Velitel kontroluje družinu, utahuje popruhy a svazuje Marušku do svěrací kazajky v domnění, že půjde rychleji. Cestou do Nového Jáchymova zjišťujeme, že to nefunguje. Obhajuje se tím, že nás nebude rušit v našich intimním rozhovorech. Poznámka: rozestupy mezi námi byly asi 5 metrů.
Během čtyřkilometrového přesunu všichni využívají komunikačních prostředků k vyřízení nutností. Veronika se dozvídá výsledky sportovních utkání a ruší ji kdo může. Danka slibuje brzký návrat domů, Dan léčí na dálku a Maruš nás ZA ŽÁDNOU cenu nevymění za vytopený byt a dobrovolně setrvává v nevolnictví.
Z letargie nás vytáhne geniální (však trochu pozdní) nápad -smažené bedly. To nás motivuje k rychlejšímu tempu-směr potraviny Nový Jáchymov. Mnoho bedel jsme tedy neměli. Věřili jsme však, že další cestou nasbíráme.
Potraviny=zavřeno. Jdeme to zapít naproti do hospody. Zvesela se fotíme. S pivem. S doutníčky. S jídlem. Dan objednal celý jídelní lístek! Přikoupíme rum na večer. Bude zima. Dan zjišťuje, že Maruška jde celou dobu…v ortopedických vložkách! Dostává příkaz: "IHNED VLOŽKY DO BAŤOHU"!

Maruška: zvesela se fotíme, propocená trika měníme. Dostávám příkaz VLOŽKY DO BAŤOHU!

Čeká nás závěrečný stoupák. Chceme to mít už za sebou.
Mírně nás rozhodí zpráva, že druhá skupina je skoro v cíli.
Překvapí nás intenzivnější deštík. Maruška nasazuje modrou pláštěnku. Dan setrvává v kraťasech. Danča si nasadí kapucu a Verča trvale studuje mapu.
Obcházíme kopec a šestý smysl napovídá, že jsem blízkou u cíle. U rozcestí vysíláme velitele na obhlídku objektu.
Za minutu se ozve na celý les: "GABRIELA"!
DOKÁZALI JSME TO!
I tentokrát se Dan projevil jako schopný velitel. Protože se nechtěl smířit s vidinou ztráty smažených bedliček, vyjednal s místním obyvatelem Gabriely důležité ingredience.
Olej. Strouhanka. Vejce. A zadarmo! Mecenáš si nenechal zaplatit.
Po obhlídce lesa nad Gabrielou nacházíme ideální místo na bivak.
Zástupkyně rozdává úkoly (později řešeno s velitelem), chca nechca je ostatní plní.
Na základě dobrého předchozího výcviku Danuš s Maruš rozdělávají oheň během cca 54 sekund. Velitel se zástupkyní připravují společné spaní. I na rozdělovačky něco zbylo.

Maruška: "Zástupkyně chce být asi velitel. I na nás s Dankou cípek zbyl."

Vaříme čaj. Zástupkyně zaslouží pochvalu-obaluje bedly ve ztížených podmínkách. Dan a Dana smaží. Výsledek předčí veškerá očekávání i bez soli. Koluje čaj s rumíčkem a následují písně zbožné….

Maruška: ..i milostné

Kde se vzala, tu se vzala, přiletěla kontrola.
Marušce se honí hlavou, kterou vlastně přišli stranou.
V křovíčku tam seděla, své práce si hleděla.
Maruška jde spát. Doufá, že zahmouří očka, zatímco zbytek drží vartu a stmeluje partu. Průběžně kontrolujeme dotazem: "Maruško, spíš?", zda se tak stalo. Již samotný Maruščin spací outfit nás nemůže nechat klidnými. Na tajné radě u ohně se shodujeme na podezření, že Maruš je pod vlivem nějakého hulení.

Maruška: Jdu spát. Myslím, že si určitě odpočinu, ostatní drží vartu a stmelují partu. Často se dotazují, zda spím. A já ne a ne. Můj INFIT je natolik motivuje, že mne nenechají zahmouřit očka. Musím dodržet místní rituál a opět vstávám, abych doplnila náš tým u ohně.

Dodržujeme místní rituál "zpověď svíčce" a vytahujeme nabalenou Marušku s prostěradlem u krku ze spacáku. Poděkujeme za povedený den a vzápětí vyvracíme teorii o hulení, protože Maruška odchází PODRUHÉ spát. Během noci se tento stav opakuje až do svítání.
Asi v jedenáct hodin zhasínáme oheň připraveni pokračovat v diskuzích v teple spacáků. Maruška začíná být nepříjemná. Chce spát.
Velitelův nápad o dlouhém nočním povídání končí po pěti minutách hlubokým a hlasitým oddechováním. V dívčím klubu se tedy rozvíjí debata o nesplněných, erotických touhách.

Maruška: V dívčím klubu navazuje téma Veronika, aniž by k zadanému cokoli prozradila.

Hovory plynou čím dál pomaleji, až nastává temný klid rušený občasným šustěním plachty a spacáků. Cirka ve tři hodiny se výrazně ochlazuje a my začínáme tuhnout. Dana vážně přemýšlí o tom, že zavolá manželovi, aby si pro ní přijel.
Zástupkyně se stydí přitulit a raději se snaží zimu ignorovat. K ránu se začínají z atomů tvořit molekuly a později celá buňka.

Maruška: Diskuze plyne až už jsem vzhůru jenom já, neusnu až do rána. Sýček houká, kolem třetí hodiny začínáme tuhnout, velitel dlouho odolával zástupkyni, ale nad ránem se z atomů stávají molekuly, později celá buňka.

V pět hodin s výkřikem:"Vstávat, už je světla dost" jde Maruška již posedmé na "malou". Ještě zhruba dvě hodiny se snažíme odolávat. Zkoušíme se různě převalovat, přibližovat, přitulovat. Poslední hodinu zkoušíme novou praktiku, tzv. SPACÁKOVÝ SEX.
Bližší informace pro zájemce u velitele (pro mladé a krásné slečny je 1. lekce zdarma).

Maruška: Verunka prověřila účinnost prvního zážitkového pilotního programu.

Aby se nám výprava nezvrtla do jiné zážitkové pedagogiky, směřujeme ústupu z lesa.
Jak se může tolik věcí vejít do čtyř batohů někteří z nás nemohou pochopit. Nejvzorněji přistupuje ke své funkci Danča-ekolog. Uklízí, hasí, nosí a utíká domů.
Přímá cesta zpět se lehce ze začátku zaklikatěla, ve snaze zbavit se odpadu, což Marušku zbrunátnělo. Ale máme ji rádi.

A jdeme cestou, necestou, polem, nepolem za milým velitelem.
Danča se nechce zdržovat, nenápadně popohání kochající se Marušku a uklidnění nachází při sběru bedel pro manžílka.
A jsme na rozcestníku. Čas je výborný, s přibývajícími metry Maruška vzdoruje. Týmově ji popadneme za ruce a přes odpor tlačíme směrem k Palestře.

Maruška: Dojdeme! Těžce lezeme, kvůli fotu po posedech, kácíme se do příkopu. Tahají mě za ruce, zpívají a nechtějí mne nechat osudu napospas. Uklidní mě střecha Palestry. A jsme doma!!!

Z dálky nás vítá Iva alias šéfová a dělá závěrečné, společné foto. Unavenou, přesto šťastnou Marušku dodělá Ivanky povel:"Tak, do pracovního a makat!" Maruška bude brzy vraždit. Až velitelova teplá slova mění zlost na depresi a Maruš oddaně uléhá na milovanou a vytouženou postýlku.

Za celý tým chceme poděkovat, že nám bylo umožněno strávit dva dny ve společnosti skvělých lidí, se kterými jsme si užili hodně legrace a na které budou všichni dlouho a s láskou vzpomínat.

Vše se slovy popsat nedá
to je pro nás velká věda.
Příště s námi půjdete
šťastný taky budete!